Češi jsou známí milovníci psů. Při hledání bytu se však pražští pejskaři setkávají s odmítnutím.
PRAHA „Pouze nekuřáci bez domácích mazlíčků,“ hlásí inzerát na byt 1+kk nedaleko Parukářky na webu, kde Pražané nabízejí pronájem přímo zájemcům bez účasti realitek. „Maximální počet osob 4, bez zvířat,“ říká zase nabídka bytu 3+1 v Dejvicích. Nezáleží na velikosti bytu, lokalitě ani ceně. Pes je v Praze nežádoucí. Ukazují to desítky nabídek pronájmů na internetu, zkušenosti realitních makléřů i samotných pejskařů.
V očích majitelů bytů po celé Praze se pejskaři řadí do stejné kategorie jako kuřáci. „Je to hodně velký problém. Byt, který za něco stojí, je většinou bez zvířat. Hledala jsem přes půl roku a nakonec bydlím s kamarády ve sdíleném podnájmu v Praze 2. Je to ošklivý starý byt, ale bylo to jediné místo za normální cenu, které jsme našli,“ vypráví osmadvacetiletá projektová manažerka Elizabeth, která dodává, že vždy předem ohlásila, že má psa. Odpovědí jí bylo: „Tak se nezlobte, my nechceme zdemolovaný byt.“ Martyrium zažívala při hledání bytu také devětadvacetiletá Ivana Švelchová, která má bulteriéra a bígla. „Určitě je to problém. Zvlášť když mám dva psy, a ještě jsou větší než čivava. Vždycky se sice nějaký pronájem najde, ale v kvalitě, kam bych neposlala bydlet ani rok nemytého dělníka,“ glosuje.
Jorkšír snad, někdy i retrívr...
O zvířecí nájemníky nemají zájem ani klienti realitních kanceláří. Bojí se toho, že jim cizí pes zničí majetek, ale i stížností sousedů na hluk, které by museli řešit. „Často hned na začátku komunikace s majiteli zazní, že zvířata v žádném případě. Nikdo nechce z nemovitosti chovnou stanici,“ přiznává oblastní ředitel realitní kanceláře M&M reality Jan Martina. Popisuje, že si pronajímatelé ideálního zájemce představují jako zaměstnance státní správy, který nekouří, nemá děti ani domácí mazlíčky a je Čech. „Ale takto ideální to není nikdy, takže majitelé obvykle trpí menší psy typu jorkšíra a jsou schopní akceptovat hodné psy jako labrador a zlatý retrívr.
Obrovské obavy ale mají, když někdo chce pitbula nebo vlkodava.“ Ani podle Karla Nováka, který pro- najímá svůj dvoupokojový byt, se odmítavému přístupu ze strany pronajímatelů nelze divit. Mnozí mají s pejskaři špatné zkušenosti a nemíní je opakovat. „V bytě 2+kk jsme měli nájemnice se dvěma psy. Byl naprosto zdevastovaný tak, že jsem to ještě v životě neviděl. I stěny byly rozkousané, smrdělo to tam, strašné. Samozřejmě to není chyba jen těch psů, ale především jejich majitelů. Nikdo však nemůže pronajímateli nařídit, koho si vezme do bytu,“ míní Novák. A nutit je k tomu nemůže ani nový občanský zákoník, jak se pejskaři i realitky domnívají.
Nezákonné je totiž pouze stávajícího nájemce z bytu vyhodit jen proto, že si pořídil psa. „Nájemce má právo v bytě chovat zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě,“ cituje občanský zákoník advokát Jakub Blažek, podle kterého je tak inzerát s jasným odmítnutím pejskařů v pořádku. Podmínka „jedině bez psa“ by se však neměla objevit v nájemní smlouvě.
„Seznamte psa s majitelem“
Podle ředitele Martiny se i prvotní ne dá poměrně snadno zlomit. Vy- platí se vzít psa na první schůzku, aby se s ním majitel bytu seznámil a udělal si představu, jak dobře je zvíře vychované. Realitní kanceláře klientům radí také požadovat vyšší kauci a zájemcům o byty zase doporučují pojištění odpovědnosti, do kterého zahrnou i psa, aby byly případné škody kryté. „Když to takhle vysvětlíme majiteli, najednou má daleko větší spektrum klientů a může chtít i vyšší cenu za pronájem. Pejskaři se dvěma dogami se také nakonec podaří sehnat byt, jen musí slevit ze svých priorit,“ uzavírá Martina. Mnozí z oslovených pejskařů nakonec měli štěstí na další pejskaře, kteří jim byt bez námitek pronajali.
Rekonstrukce může nemovitosti výrazně pomoci. Ne vždy ale platí, že čím více peněz do ní vložíte, tím lépe se vám investice vrátí při prodeji. Často rozhodují jiné věci: první dojem, technický stav, čistota, světlo, dispozice a to, zda úpravy odpovídají očekávání kupujících.
Právě proto se vyplatí přemýšlet nad rekonstrukcí nejen očima majitele, ale i očima budoucího zájemce. Ten nemusí ocenit stejný styl kuchyně, barvu obkladů nebo typ podlahy. Zato si rychle všimne vlhkosti, zastaralých rozvodů, špatného světla nebo zanedbaných detailů.
Ještě před několika lety řešili zájemci o bydlení především lokalitu, dispozici nebo technický stav domu. Dnes se mnozí ptají také na výši měsíčních nákladů, způsob vytápění nebo energetickou třídu budovy. Důvod je jednoduchý – lidé chtějí mít lepší představu o tom, kolik je bude bydlení skutečně stát.
Když se řeknou energetické úspory, většina lidí si představí hlavně nižší účty za elektřinu nebo vytápění. V realitní praxi ale vidíme, že jejich význam je dnes mnohem širší. Energetická náročnost totiž ovlivňuje nejen provozní náklady domácnosti, ale stále častěji také zájem kupujících a celkovou atraktivitu nemovitosti na trhu.
Pokud chcete snížit náklady na provoz své nemovitosti, případně zvažujete její budoucí prodej, vyplatí se dívat na energetické úspory jako na dlouhodobou investici, nikoliv jen jako na jednorázový výdaj.
Starší nemovitost může být příležitost – ale i riziko
Koupě starší nemovitosti je v Česku velmi častou cestou k vlastnímu bydlení. Pro mnoho lidí představuje dostupnější variantu než novostavba a zároveň nabízí řadu výhod – například lepší lokalitu, více prostoru nebo možnost upravit si bydlení přesně podle vlastních představ.
Na druhou stranu ale starší byty a rodinné domy mohou skrývat problémy, které nejsou na první pohled vidět. Technické vady nebo právní komplikace se někdy projeví až po nastěhování nebo během rekonstrukce. A právě tehdy mohou výrazně zvýšit skutečné náklady na bydlení.
Proto je dobré vědět, na co se při prohlídce zaměřit a jaké informace si před podpisem kupní smlouvy ověřit. Správná příprava může ušetřit nejen peníze, ale i mnoho starostí.
