Energetické štítky budou muset mít i obchody a hotely
25.03.2019
Praha, 25. 3. 2019 - Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo v souladu s nařízením Evropské unie novelu zákona o hospodaření s energiemi, podle které se rozšiřuje seznam budov, jež musí mít takzvaný energetický štítek. Již několik let tato povinnost platí pro všechny rodinné, bytové i administrativní domy, dochází-li k jejich prodeji, pronájmu či rekonstrukci.
V praxi se ale lidé údaji na štítcích příliš neřídí.
Zmíněná novela přinese další rozšíření povinnosti, která se na tuzemském realitním trhu objevila před deseti lety. Od roku 2009 je totiž průkaz o energetické náročnosti povinný pro všechny nově stavěné budovy a u větších starších staveb také při rekonstrukci. Následně se nařízení začalo vztahovat i na rodinné a bytové domy, pokud mělo dojít ke změně majitele či nájemníka nebo k rozsáhlejší renovaci. Energetické štítky se tak staly běžnou součástí realitních obchodů. Jejich přínos při nákupu či pronájmu nemovitosti ale Češi zatím příliš nevnímají.
Podle makléřů společnosti M&M Reality se totiž jejich klienti energetickými průkazy v podstatě nezabývají. „Obecně se spíše koukají na to, kolik je ta nemovitost bude měsíčně stát, než na to, jaký štítek konkrétně má a v jaké kategorii se pohybuje,“ shrnuje oblastní manažer M&M Reality David Möhwald.
Jeho slova potvrzuje Jan Martina z pražské pobočky největší realitní kanceláře v zemi.„Je otázkou, jak moc je tento ukazatel pro klienty důležitý. Uvedu příklad. Potřebuje-li klient tři pokoje v Praze a nezvládne financovat jiný byt než na panelovém sídlišti, tak zkrátka hledá a koupí byt v panelovém domě. Dá přednost takovému, který je zateplený a má plastová okna. A bude ho zajímat vyúčtování za energie. Ale jestli se jedná o třídu E nebo D, už pro něho nemá žádný význam,“ konstatuje.
Energetické štítky podle zkušeností makléřů společnosti M&M Reality vypovídají o skutečné energetické náročnosti nemovitostí zhruba jen z 80 procent. U konkrétních bytů jsou navíc nahrazovány štítkem celého bytového domu, přičemž ale ten jeden daný byt zrovna nemusel projít všemi potřebnými renovacemi. Pak je výpovědní hodnota v podstatě nulová.
„Energetické štítky vnímáme jako zajímavou myšlenku, která určitě má svůj smysl, ale byrokratické pojetí se bohužel zvrhlo až v nesmyslnosti. Samozřejmě je velmi důležité, aby klient věděl, jak vysoké jsou náklady na energie, vytápění a provoz daného objektu. K tomu by ale ve většině případů bohatě stačilo vyúčtování za energie z období několika posledních let. Hezkou myšlenkou jsou i doporučení, jaká opatření udělat, aby byla budova úspornější. Ale na to mnohdy stačí selský rozum, případně návštěva stavebního odborníka, který vám řekne, že by bylo dobré vyměnit dřevěná okna za plastová a podobně,“ dodává Jan Martina.
Co se týče veřejných budov, povinné energetické štítky dosud musely mít obecní a krajské veřejné budovy. Podle chystané novely se povinnost rozšíří na všechny budovy nad 500 metrů čtverečních, které často navštěvuje veřejnost, například na obchody, hotely a administrativní komplexy. Se začátkem roku 2019 Česko také vstoupilo do další fáze postupného přechodu na energeticky úspornější domy. Větší novostavby by nově měly plnit požadavek na „téměř nulovou spotřebu“.
Prodat byt, dům nebo pozemek za co nejvyšší cenu neznamená jen vystavit inzerát a čekat, kdo se ozve. V praxi rozhoduje mnohem víc věcí. Důležitá je správně nastavená cena, dobrá prezentace, kvalitní příprava nemovitosti i to, jak se zvládne komunikace se zájemci a samotné vyjednávání.
Mnoho prodávajících udělá chybu hned na začátku. Buď nastaví cenu příliš vysoko, nebo naopak zbytečně nízko. Jiní podcení přípravu bytu či domu a spoléhají na to, že si kupující „domyslí potenciál“. Jenže realitní trh funguje jinak. První dojem, důvěra a správné vedení prodeje mají na výslednou cenu větší vliv, než si většina lidí myslí.
Pokud chcete svou nemovitost prodat za maximum, je potřeba dívat se na celý proces jako na promyšlenou strategii. A právě tady často sehrává důležitou roli zkušený realitní specialista, který zná místní trh, umí nemovitost správně představit a pomůže vám nenechat na stole zbytečné peníze.
Cena nemovitosti není jen číslo, které si majitel přeje vidět v inzerátu. Ve skutečnosti ji ovlivňuje celá řada faktorů a některé z nich bývají pro prodávající překvapivé. Mnoho lidí si myslí, že rozhoduje hlavně velikost bytu nebo domu a lokalita. To je samozřejmě důležité, ale zdaleka ne jediné.
V praxi se často ukazuje, že dvě velmi podobné nemovitosti ve stejné části města se mohou prodávat za odlišnou cenu. Rozdíl může dělat technický stav, dispozice, patro, světelnost, stav domu, právní připravenost i způsob, jakým je nemovitost uvedena na trh. Právě proto je dobré dívat se na cenu nemovitosti komplexně a nespoléhat jen na orientační srovnání s nabídkami na internetu.
Pokud chcete nemovitost prodávat nebo si jen udělat přesnější představu o její hodnotě, vyplatí se vědět, co skutečně hraje roli. A právě v tom může být zkušený realitní specialista velkou pomocí. Nehodnotí totiž jen základní parametry, ale i širší souvislosti, které mají na výslednou cenu zásadní vliv.
Dostupnost bydlení je jedním z hlavních témat realitního trhu
Dostupnost bydlení patří v posledních letech mezi nejdiskutovanější témata českého realitního trhu. Mnoho domácností má pocit, že vlastní bydlení je stále hůře dosažitelné – zejména ve velkých městech.
Jedním z nejpoužívanějších ukazatelů, který tuto situaci popisuje, je poměr cen nemovitostí k příjmům domácností. Tento indikátor ukazuje, kolik ročních příjmů je potřeba na pořízení průměrného bytu nebo domu. Pokud ceny nemovitostí rostou rychleji než mzdy, dostupnost bydlení se zhoršuje. A právě tento trend je v Česku v posledních letech poměrně výrazný.
Poměr cen bydlení k příjmům patří mezi základní ukazatele dostupnosti bydlení. Jednoduše řečeno vyjadřuje, kolik ročních příjmů domácnosti je potřeba na pořízení průměrné nemovitosti. Tento ukazatel dlouhodobě sleduje například Česká národní banka ve své Zprávě o finanční stabilitě.
